Slovanský Tyátr úspěšně předvedl Léto v Laponsku

www.olomouc.cz, 26.02.2007 - 9:32:19

(Olomouc)    V olomouckém Divadle hudby sehrálo v rámci oslav 140. založení Slovanského gymnázia v Olomouci školní Svobodné umělecké sdružení Slovanský tyátr hru Jaroslava Rudiše a Petra Pýchy Léto v Laponsku.

    Oficiální premiéru zhlédli diváci ve čtvrtek 22. února večer; dopolední studentská představení měla charakter důležitých ověřovacích předpremiér. Tři měsíce pilovali talentovaní studenti hru, jež nešetří nikoho a dává nahlédnout do světa lidsky krizového, chtíčem degradovaného a narušenými vztahy téměř patologického. Ona globálně jevištní nadsázka nalezla naštěstí protipól v oněch mladých, kteří se nakonec (zaplať pánbů) ve finále přece jen symbolicky zhlédnou v jablku (podle starozákonního i Horníčkova přesvědčení že jablko je vinno).
    Léto v Laponsku nastudovala s mladým kolektivem nadšenců prof. Martina Bičová, scénu navrhla její dcera Lenka, dramaturgii zaštítil čerstvý vysokoškolák Zdeněk Vévoda a hudbu vybrali z muziky blízké „Severu“ samotní herci s Vlastislavem Bičem. Příprava divadelní inscenace probíhá v podmínkách náročné střední školy hekticky a neobejde se bez týmů ochotných příznivců, kteří umetají „tvůrčí“ dráhu. K nim patřili Petr Štěpánek, Jana Skřebská, Aneta Skřebská, Lucie Hofírková, Jana Kunovská, Veronika Bröcknerová a další fandové studentského divadla.
    Tíhu „umělecké“ odpovědnosti sice statečně a radostně nesla prof. Martina Bičová, nicméně i na všech pěti aktérech v rolích Leoše, Lucie, matky, otce a Oriona bylo znát, že jim úspěch inscenace není lhostejný, ač je autoři všemi dialogy modelovali do podoby, jež jim dovolovala ve zdraví přežít jen s velkou dávkou rezervovaného nadhledu. V roli mladičkého Leoše alternují Petr Čechák a Bořek Joura. Při premiéře byla dána příležitost Bořkovi Jourovi a ten ji s jistou dávkou promyšlené stylizace sympaticky využil. V roli dominantnější Lucie budou mít šanci vyzkoušet své herectví Kateřina Veselá, Gréta Směšná a Lucie Pospíšilová. Premiérová Gréta mile překvapila jasnou jevištní řečí, bezprostředností hereckého výkonu a obdivuhodným ztotožněním s hrdinkou. Nepochybně se o ní dost „napřemýšlela“. I roli matky studovaly tři adeptky Thálie – Jana Nicáková, Barbora Knittlová a Lenka Svobodová. Vstupní podobu matky určila svým výkonem Barbora Knittlová. Přesvědčivě vyjádřila osudovou vyhraněnost postavy i sugerované způsoby a možné (i když marné) formy „úniků“. Představitelka matky patří v souboru k hercům zvlášť talentovanějším. Zbývající role jsou natolik výlučné, že se alternujícího otce k Michalu Švarcovi a Oriona k Zdeňku Baďurovi jevištně připravit nepodařilo. Mafiánská pozemskost jednoho a hvězdná éteričnost druhého byly v oné dvojpólnosti sice komické i pro samotné herce, ale vyrovnali se s ní.
    Inscenace byla přijata, jak to u každého náročného „projektu“ bývá, bez očekávaného pochvalného unisona – tedy obdivně i rezervovaně. Možná proto, že se od studentských představení tradičně očekává, že aktuálně promluví o studentském životě v rovině románu Pan Kaplan má třídu rád. Tentokrát šlo o projekt, který toto vymezení překročil. Studentům to neublížilo.

Bohumír Kolář