Slovanský tyátr zvedal nadšené diváky ze sedadel

    (Olomouc) Slovanské gymnázium v Olomouci se těší jako vzdělávací instituce dobré pověsti. Je nejstarším českým gymnáziem na Moravě a zejména v posledních letech se profiluje do podoby skutečně moderního ústavu. Činí tak několika odlišnými formami studia a velmi dobrými studijními výsledky, jichž je dosahováno nejen intenzitou vzdělávacího procesu, ale i bohatou činností v mimovyučovacích aktivitách.

    Jednou z forem obzvlášť záslužné zájmové činnosti je Slovanský tyátr, svobodné umělecké sdružení, které z iniciativy prof. Martiny Bičové vzniklo na Slovanském gymnáziu před třemi lety. Jeho posledním projektem bylo nastudování v šedesátých letech populárního divadla Woody Allena „Zahraj to znovu, Same!“, v překladu Dany Hábové.
    Členové divadla se poprvé setkali s textem v únoru 2004, ale trvalo ¾ roku, než byly učiněny další kroky k jeho jevištní realizaci. Inscenační tým pod vedením prof. Martiny Bičové shledal, že Bergmanová, Bogart a Casablanca současné generaci studentů již mnoho neříká. Bylo proto nutno pro poznání filmu všechno zařídit, především sehnat DVD a natočit několikaminutový sestřih, jehož promítnutím by diváci byli poučeni. a do hry vtaženi. Podle představ režisérky Bičové byl sestřih profesionálně připraven a jeho promítnutím každé studentské představení začíná.
    Klíčovým problémem přípravy inscenace se stalo typově správné přidělení rolí, vyhledání studentů, kteří by náročné role se zaujetím dokázali ztvárnit.  Nebylo to jednoduché, i když se tipovalo jen v rámci Tyátru, v němž se měl už každý příležitost herecky projevit. Pro roli Allana Felixe se ukázal být jako mimořádně vhodný student 3. A Petr Štěpánek, vysoce komediální typ s hereckými zkušenostmi, získanými již před lety u paní Věry Pánkové v dramatickém kroužku Domu dětí a mládeže a v poslední době i v Divadle Tramtárie. K ztvárnění Lindy Christiové se připravovaly tři studentky: Lenka Bičová (2.a), Kristýna Smudová (4. C) a Barbora Horáková (2. B). Důležité bylo, aby byly schopny uchovat charakteristické rysy postavy: aby byly milé, vřelé, rozkošné a opravdové a přitom osobité. To se podařilo. Oříškem se stalo i hledání jevištního Bogarta. Postava žádala, aby se jí chopil švihák, jemuž by nechybě nadhled, ani pevný hlas. Nalezeni pro tuto postavu byli Vojta Kupka (4.C) a Zdeněk Vévoda (4. B.). S nemenší pečlivostí a rozvahou byla role Dicka Christieho obsazena Michalem Švarcem (2. A), odchovancem ZUŠ Žerotín, jenž také v tomto školním roce našel i uplatnění v Tramtárii. Do Tyátru našel cestu, hned jak překročil práh Slovanského gymnázia. Ceněn je jeho krásně posazený hlas a dotažená gesta. Pro roli Nancy Felixové byly objeveny velmi přirozeně hrající Tereza Kolečkářová (2. a) a Lucie Hofírková (2.A). Barbaru ze závěrečné scény přesvědčivě zahrála a prožila Jana Kunovská (3.b). Typově i povahově pestrou společnost pro možné avantýry pro Allana Felixe s vtipem vytvořily Gréta Směšná (2. A), Jana Nicáková (2. B), Eva Mádrová (2. B), Lucie Pospíšilová (2. B) a Michaela Vyhňáková (2. B).

foto: Ondřej Hruška

    Realizační tým ovšem zahrnuje i „profese“ na jevišti neviděné. S velkým pochopením pro inscenační záměry se do příprav zapojily inspicientky Kateřina Veselá (2. A) a Barbora Knittlová (2. B), s přehledem dirigující všechnu činnost a pohyb v zákulisí.
    Do práce scénografky se bezděčně a úspěšně pustila Lenka Bičová, jedna z představitelek Lindy. Své „vidění“ představila ostatním a uspěla. Samotná realizace byla kolektivní. Každý dělal, co uměl, barvit uměli všichni. Scénická hudba se ukázala být tvrdším oříškem, a tak tato sféra zůstala na bedrech režisérky Bičové, s níž technicky na vysoké úrovni spolupracoval student 4. B Zdeněk Vévoda, jeden z představitelů Bogarta, tvůrce „tyátrovského“ webu a propagátor studentského divadla. Použity byly melodie z produkce skupiny Slade, dvě ukázky z Bély Bartóka a dvě ústřední melodie z Casablancy.
    Prozradíme-li, že i fotodokumentace činnosti a plakáty jsou studentské provenience, snadno lze odvodit, že si studenti vlastně všechno dělají sami. Taková škola života je velmi vzácná.
    Samotné nastudování Allenova scénáře „Zahraj to znovu, Same“ trvalo několik měsíců a probíhalo na principu společného hledání optimálního řešení. Režisérka se neprojevovala autoritativně a spíše iniciovala herce samotné, aby „hledali“... Důsledná musela být především o oblastech, který mladý herec ještě nevnímá v přesných konturách. Jednalo se o přesnost dikce, potřebnou hlasitost jevištní řeči, přiměřenost a psychologické zdůvodnění gest, pohyb na jevišti a plynulost ve střídání obrazů. Neokázalým preferováním názoru mladých herců bylo dosaženo velmi pozoruhodné iniciativy a pocitu tvůrčí práce, nikoli režisérské manipulace. Přitom, a to považuji za výchovnou výhru prof. Martiny Bičové při práci s mladým kolektivem, nemohlo dojít k minimalizaci logické adekvátnosti v „milostných scénách“, takže rozumné publikum nemohlo být ničím zaskočeno. Všechno zůstalo mladé a čisté. Obecenstvo se v tak vytvořené inscenační „roztomilosti“ mohlo bez nadsázky příjemně „vykoupat“.
    Ale to už se stáváme svědky představení, které se v premiérovém provedení uskutečnilo ve středu 8. února na malém jevišti olomouckého Divadla hudby. Slovanský tyátr si nastudováním Allenova textu „Zahraj to znovu, Same“ připomněl tříletou existenci dramatického kolektivu. Za tu krátkou dobu již jde o produkci „druhé divadelní generace“ Slovanské gymnázium a jeho hosté zaplnili hlediště do posledního místa v radostném očekávání, které vyplývalo ze zkušenosti, že Slovanský tyátr ještě nikdy nezklamal. A tak tomu bylo i při premiéře. Po vstupním sestřihu filmové Casablancy (dostatečně navozujícím situaci) se odehrálo jeho aktuální pokračování. Hvězdou večera se stal sympatický Petr Štěpánek s výraznými rysy skutečného a již značně rozvinutého divadelního talentu. Ze scény prakticky neodešel, přesto našel pro svou jevištní kreaci tolik poloh, že se „neobehrál“. Jako nosný pilíř se stal oporou pro další výrazné talenty. Náročnou postavu vytvořila mladičká Lenka Bičová; její prožitá Linda si získala publikum nenuceností, vtipem a absencí stereotypu. Dodejme ještě, že zvlášť vynikala dobrým přednesem, jasnou mluvou bez breptů i vědomím vlastní ceny.
    Úspěšný byl i Vojta Kupka v roli Bogarta. Obecenstvo se sympatiemi sledovalo jeho logiku „z výšin“ zkušenosti a psychické zralosti a upřímně se bavilo tím, jak je zkušenost těžko přenosná. Vojta Kupka vnášel do hry situační humor, ač humorně nemluvil. Bylo to velmi milé.
    Na režijní přístupu prof. Martiny Bičové je nezbytné ocenit její roli kooperátora, skloubení scény, jevištních objektů a jejich přesné využití pro jednotlivé výstupy, doslova naprogramovanou posloupnost s propojením světelných a zvukových efektů, reprodukované hudby, kostýmních proměn. Při jednom zhlédnutí ani nebylo ani možno onu odvíjenou perfektnost zaregistrovat. Chtělo se jen říct: klobouk dolů!
Představení „Zahraj to znovu, Same“ se stalo pro diváky příležitostí k neokázalému a upřímnému aplaudování, zážitkem, které je zvedlo ze sedadel!
    Pro mladé herce ze Slovanského tyátru se Divadlo hudby se stalo (a ještě se několikrát při plánovaných reprízách stane) místem úspěchu, radosti a uspokojení. I pro ty, které jsem ještě nejmenoval: pro Michala Švarce, Terezu Kolečářovou, Grétu Směšnou, Janu Nicákovou, Evu Mádrovou, Lucii Pospíšilovou a Michaelu Vyhňákovou a také všechny alternující herce. O lakonickou pointu představení se postarala Jana Kunovská v roli Barbary ze závěrečné scény, poněvadž se jí podařilo oddalované a jinými nezdařené: Baculka hvězdu večera „lapila“.
    Na závěr dovolte, milí čtenáři, poznámku: Domnívám se, že Slovanský tyátr má šanci se v paměti mladých herců udržet po celý život. Stane-li se to, pak jim přeji, aby jim i po letech zůstala chuť o něm napsat. Třeba do almanachu k 200. výročí založení ústavu (2067)!

Bohumír Kolář | www.olomouc.cz, 13.02.2006 - 9:50:53